Přejít k hlavnímu obsahu

František Dryje: Velký Antimasturbátor

František Dryje: Velký Antimasturbátor
František Dryje
Velký Antimasturbátor

Objednat na kosmas.cz

Knižní rozhovor česko-běloruského básníka a překladatele Maxe Ščura s čelným představitelem současného českého surrealismu, básníkem a esejistou Františkem Dryjem

Jako bonus příloha básní-pamfletů obnažující některá nehezká místa na těle soudobé české literární kritiky a kunsthistorie

Mně šlo a jde doposud o ujasnění, ujasňování, nejen nové nahlédnutí, ale i případnou revizi vlastních, dlouhodobě promýšlených konceptů – jaksi i vzhledem k vnějšku či vzhledem k vnější argumentaci, již nemíním ignorovat, pokud je založena alespoň v relativně kriticky vstřícném referenčním rámci. Protože polemizovat se školními osnovami mainstreamové literární vědy povětšinou (!) a želbohu – či bohudík – smysl nemá. Výsledný tvar tedy i takovému subjektivnímu rozvrhu odpovídá: nejde o tradiční knižní či časopisecký rozhovor-dialog, v němž se protistrany dohadují či tázající zpovídá celebritu atp., nýbrž vlastně o mnohdy až esejistické zevrubné reakce dotazovaného na ucelenější stanoviska a kritické teze tazatelovy.“

*

„Osobně jsem přesvědčen, že surrealismus je stejně tak legitimně opoziční (rubovou) součástí i produktem této – ať už kolabující, vyhořelé nebo prostě dlouhodobě a cyklicky vegetující – civilizace, jako snad jednou z průhledných bran do dimenze jiné – nově uchopené, leč i staronové, v určitém smyslu nadčasové – možnosti prožívání lidského světa. Reprezentuje jednu z možných drah a energií, které bezpochyby produkují, nesou a pěstují cosi jako životní ‚konstantu svobody‘, mají v genech universální, mythogenní a stejně tak obrodný, tvořivý potenciál… Je to málo?“

*

„… surrealismus je opakovaně zuřivě odmítán, ba degradován pro svou mimouměleckou a antiestetickou, antiliterární bázi, proklamaci a legitimaci. Kunsthistorici a literární vědci – tehdejší, stejně jako ti dnešní – trojčí, neboť je mírnix týrnix zpochybňován jejich raison d’ être, výsostný předmět jejich zájmu, smysl jejich životů.“

*

„Duchampův pisoir nese ovšem vedle mystifikačního a obrazoboreckého i další rozměr a potenciál, jejž citlivě zaregistrovali Breton a surrealisté a inovativně rozvinuli v konceptu ‚surrealistického nalezeného objektu‘, posléze ‚snového objektu‘ či ‚objektu se symbolickými funkcemi‘…“

*

„… poesie v přímém nazření – nikoli cestou pojmové abstrakce, analyticky – hledá a identifikuje smysl ne-smyslu, stejně jako ne-smysl (takzvaného) smyslu – to je jedna z konstantních, byť náležitě specifikovaných linií její epistemologické ambice.“

*

„Kůň má čtyři nohy, kočka má čtyři nohy. Kůň je kočka?“

Rádio Jerevan

První surrealističtí básníci Breton, Eluard a Reverdy svůj první manifest publikovali deset let před narozením Jana Švankmajera. Z původních podnětných uměleckoanarchistických snah dadaistů včele se zapáleným šachistou Marcelem Duchampem vytvořili systém a organizovanou skupinu. (Filip Šenk)[1]

Breton a eluard byli

fo je fakt

surrealističtí básníci

jenomže kurva nejen

starej reverdy surrealistický básnik

vopravdu nebyl

manifest napsal vydal a podepsal breton (andré)

a nikdo jinej panebože!

a pokud měli dadaisté čelo

(a to čelo bylo u boha

a bůh byl čelo)

nikdy v něm nestál

neseděl

ba ani neuléhal

duchamp

a že byl šachista

jim bylo u prdele

surrealistická skupina

v paříži nikdy nebyla

bylo to hnutí hnutí hnutí

le mouvement surréaliste

tohle bych ovšem

tomu nevzdělanýmu

blbu nezazlíval

von to ví vlastně málokdo

ale to vostatní

to je napřesdržku

 

filipe šenku

zvu tě na boží súd!

a ať ti nenalejou

vod košic po frisco

to neznamená

že je venku mráz

košice nejsou

jak se domníváš

hráčky basketbalu

ale takový vošklivý

město

na slovensku

ach!

vole vole

 

volešenku!

 

FD

 


[1] Filip Šenk, „Spiklenec slasti surrealismu“ (LN, 2. 11. 2012).

Cena
249 Kč
Stav
V prodeji