V češtině se v poslední době objevilo několik knižních publikací, pokoušejících se v té či oné podobě čtenáře seznámit s myšlením Jacquese Lacana (od něhož ostatně oficiálně vyšly v českém překladu pouze dva texty). Tato kniha v tomto ohledu ovšem představuje pokus zcela svébytný: nejedná se tak docela o úvod v tom smyslu, že by se čtenáři pouze snažil „předžvýkat“ těžko uchopitelné lacanovské koncepce – třebaže i takové partie v něm najdeme. Jedná se o úvod v silném slova smyslu invenční (jak ostatně naznačuje název): nejde o „imanentistickou“ četbu Lacana, nýbrž o autorčinu vlastní reflexi (podepřenou suverénní znalostí Lacanových textů) a o to, že „lacanovské inspirace“ jsou zde představovány v aplikované podobě. Tento interdisciplinární záběr je na knize třeba ocenit především, stejně jako fakt, že se autorka soustavně snaží uvádět lacanovskou psychoanalýzu do vztahu ke specificky českému kontextu – lingvistickému (Roman Jakobson), filosofickému (Jan Patočka), literárnímu (Karel Čapek, Bohumil Hrabal, Milan Kundera, J. H. Krchovský). Je zcela jasně patrné, že autorka je s lacanovskou analýzou obeznámena nejen teoreticky, ale má ji také velice dobře prakticky zažitou – odtud citace kasuistického materiálu, které se v českých textech věnovaných Lacanovi vyskytují spíše sporadicky. Také po této stránce zaplňuje kniha v našem kontextu nepominutelnou mezeru.
Josef Fulka
Iva Andrejsová je psychoanalytička se soukromou praxí v Praze a předtím v Paříži. Na Filosofické fakultě University Karlovy vystudovala psychologii a společenské vědy, v období normalizace emigrovala do Francie a absolvovala studium klinické psychologie a psychopatologie na Université Paris V. Vzdělání v lacanovské psychoanalýze získala v Espace analytique. Je členkou několika psychoanalytických sdružení (Espace analytique, Fondation européenne pour la psychanalyse, Psychanalyse actuelle, Pražská skupina pro současnou psychoanalýzu ad.). Česky publikuje v revue Analogon, zastoupena je v zahraničních monografiích Du cinéma à la psychanalyse, le féminin interrogé (eds. Vannina Micheli-Rechtman, Jean-Jacques Moscovitz, Érès, 2013), Voix des murs, voix d‘a-mur (ed. Claire Gilie, Éditions Solipsy, 2015), Trauma, temps, histoire (eds. Monique Lauret & Jean-Claude Aguerre, Champ social Editions, 2016) nebo Violences en cours. Psychanalyse Cinéma Politique (ed. Jean-Jacques Moscovitz, Érès, 2017).
OBSAH:
Předmluva – Znovu(vy)nalézání psychoanalýzy mezi Paříží a Prahou (Roman Telerovský) 11
I. část – Psychoanalýza znovu vynalézaná v lacanovských inspiracích 17
Úvod do psychoanalýzy znovu vynalézané 19
Zrcadlo a imaginární Já 36
Symptom jako metafora zavržené otázky 52
Diskurs a promluva, zdání a pravda 74
II. část – Variace na téma totality a subjektu 91
Trauma a šílenství v totalitárním režimu 93
Zdi mého domu a rezonance hlasu 112
Nehybnost totality a čas subjektu 133
III. část – Původ, ztráty a nálezy 147
Truchlení na tři doby 149
„Není mostů“, exil je přerušená stopa a znovunalezení řeči 158
Figura transgender jako migrant struktury 170
IV. část – Slovem a obrazem: literatura, film a sen 191
Slovo a Obraz: Hrabal a Menzel, Obsluhoval jsem anglického krále 193
Nesnesitelná tíže kruhu, Melancholia 226
Co říct a co neříct? Ida 237
Touha být a anulující repetice, Víly z Inisherinu 253
Zdálo se mi, anebo sním 260