K případu West Dean

Anti-Cardinal

Josef Janda: Dohořívající filozof
(nakladatelství dybbuk)

ANALOGON 60 (I*2010): Periferie

café Montmartre
Řetězová 7, Praha 1
čtvrtek 17. června 2010
v 19:30 hodin

Své nové básně přečte

Josef Janda

Vstup volný

Vítězslav Nezval: Návrh surrealistické ankety (1935) 1
Jiří Sádlo: Anatomie periferie 2
Jiří Brynda: Podzim na matraci 7
Lenka Suková: Z egyptské periferie 13
Jindřich Štreit — Bruno Solařík: „Já nic, já muzikant“ 18
Immanuel Wallerstein: Jádro, periferie a semiperiferie
v kapitalistickém světovém systému 27
Kateřina Piňosová: Periferní les 32
Jacques Réda: Svoboda ulic 33
Ivan Horáček: V periferii život Čechů! 35
Jorge Luis Borges: Předměstí je odrazem naší únavy 37
Jan Kohout: Periferda 39
Bruno Solařík: Totem je tabu 40
Luboš Antonín: Na samém prahu podsvětí je místo… 41
Bruno Solařík: Misionář na ostrově Lesbu 46
Ladislav Toušek: Sociální vyloučení a prostorová segregace 50
Josef Janda: Čína 57
Jaroslav Prokop: Čína 57
Přemysl Martinec: Byl prašivý večer a psi si žrali kůži 60
Jan Richter: Vrátit impériu úder 62
Didier Anzieu: Film snu 64
Roman Erben: Žužo somnakaj 70
Petr Král: Střed a periferie 72
František Dryje: Jádro okraje 74
Constantin Abaluţa: Vděčnost 75
Václav Cílek: Periferie 76
Ivan Wernisch: Smaltovaná serenáda 77
Stanislav Komárek: Mít je v ohrádce 79
Jan Švankmajer: Papuánský deník 86
Ivan Horáček: K případu Alexandra Něvského 92
Lev Gumiljov: Kníže Alexandr a chán Batu 92
André Breton: Umění bláznů, klíč ke svobodě 100
Hans Prinzhorn: Tvorba duševně nemocných 102
Aloïse (Corbaz): Poesie 109
L. Heintzen: Popis mé nemoci 111
Adolf Wölfli: Krátká autobiografie 114
Giovani Battista Podestà: Kdyby nebylo hlupáků,
mohl by jedinec dosáhnout štěstí 117
Jaroslava Kranzová-Navarová: Autorská prezentace 119
Gustav Sievers: Biskupský tanec 120
Jan Richter: Pankrácký zahradník 121
Vicente Huidobro: Poesie bláznů 123
Bruno Solařík: Okraj jako zrcadlo středu
(„Pokleslé“ umění a meziválečný československý
surrealismus) 125

Časovosti
Bruno Solařík: Znamenitá mrtvola aneb Petr Placák
výtvarným recenzentem 142
Petr Tesař: První a poslední 142

Kulér
Anketa o kloboucích (Petr Král, Vratislav Effenberger,
Roman Erben, Ladislav Novák, Martin Stejskal,
Karel Šebek, Prokop Voskovec) I
Petr Král: Úvod do klobouku VIII

Obrazová příloha
Jaromír Funke, Jaroslav Prokop, Jiří Sever, Jindřich Štreit,
Pascal-Désir Maisonneuve, Pierre Kerlaz, Raphaël Lonné,
Giovani Battista Podestà

Obrazy v textu
Jan Daňhel, Ivan Horáček, Bruno Solařík, Roman Kubík,
Andrew Lass, Jakub Effenberger, Lenka Suková, Jindřich Štreit,
Jiří Sever, Kateřina Piňosová, Henri Cartier-Bresson, Ilse Bing,
Joseph William Turner, Ary Scheffer, Gustave Doré,
Augustin J. Mitterbach, Xenia Alexejeva, Jaroslav Prokop,
Přemysl Martinec, Radim Němeček, Paul Klee, Jaromír Funke,
Pierluigi Romani, Jana Boková, Eugène Atget, Jan Švankmajer,
Sergej Ejzenštejn, autoři z Prinzhornovy sbírky, August Natterer
(Neter), Aloïse (Corbaz), L. Heintzen, Adolf Wölfli,
Giovanni Battista Podestà, Jaroslava Kranzová (Navarová),
Gustav Sievers, Jan Richter, Victor Hugo, Salvador Dalí,
André Masson, Toyen, Jindřich Štyrský, Debra Sisson,
Alois Beer, Karel Teige

PERIFERIE

v neděli 16. května 2010 ve 20 h.

vystupují: Jan Kraus, Jiří Ornest, Dana Poláková, Ivana Uhlířová, Vasil Fridrich, Hynek Chmelař, Stanislav Majer, Zdeněk Velen a další.

scénář: František Dryje, David Jařab, Bruno Solařík

režie: David Jařab

Divadlo Komedie
Jungmannova 1
Praha

pokladna otevřena:
ve všední dny 12.00 – 20:00 h
so, ne 2 h před začátkem představení

rezervace na tel.: 224 222 734

e-mailem: rezervace(a)prakomdiv.cz

Řetězová 10, Praha 1

vás zvou na křest knihy

André Breton

Otevřte, to jsem já

ve středu 28. dubna 2010 v 19 hodin

Knihu uvede editor a překladatel Petr Král

Básně přečtou: Jiří Ornest, Petr Král, František Dryje, Bruno Solařík

vás zvou
v pondělí 12. dubna 2010 v 19:30 hod.
na představení tvorby z Mexika
Ibišek, Ceiba, Jupiter atd.
s nímž vystoupí
Kateřina Piňosová
ze Skupiny čs. surrealistů

Dvojitý Maxim
aneb
Zpráva z časů Jiřího Bryndy

ve čtvrtek 18. března 2010
ve 20 hodin

Z básní, deníků a próz Jiřího Bryndy
čtou
Ehrengard Herzig Hana Ondračková Dominika Vacková Denis Kostomitsopoulos Bruno Solařík Karel Martin Světlík

(Blažej Ingr, David Jařab, Tomáš Přidal, Bruno Solařík;
spolupráce Roman Telerovský, Lenka Valachová)
Antologie modrého humoru

Výběr textů představuje kolektivní aktivity Okruhu A.I.V., působícího v 80. a 90. letech 20. století. Důraz je v něm kladen především na nejtypičtější narativní projevy tzv. „modrého humoru“. Jeho charakteristiku podávají autoři v předmluvě výboru:

„Intence modrého humoru, pod jehož hvězdou se zformoval okruh A.I.V., vedou imaginaci k postihování absurdity každodenní skutečnosti v těch nejméně zřetelných, nejcivilnějších polohách – respektive k těžbě divoce pulsující excitace z nehlučných kolizí uvnitř nejobyčejnější banality. A právě tam, kde je na pohled vše v pořádku, se při bližším pohledu bělá na slunci dřevěný hromosvod modrého humoru. Ten by ostatně mohl být zároveň symbolem jeho do nebe volající drzosti (odtud ostatně ona modrá barva), s níž se vydává za humor.
Ve výběru svých syžetů se přitom modrý humor trhavě pohybuje od nejužšího k nejširšímu rozponu kružítka – od lpění na nedozírné nudě suchopárného ‚realismu‘ (viz např. zaprášený patník u zaprášené silnice) až po naprostou imbecilitu prachsprostého přefouknutí balonu (např. čert, odnášející do pekla Mikuláše)… Má přitom výraznou tendenci ke stírání významového rozdílu mezi těmito krajními polohami. Bezděky tak prozrazuje nadřazenost jejich společného jmenovatele – svorníku kružítka, jímž je… nehoráznost.“

Ukázka:

Tlačenice

Právě ve chvíli, kdy jsem chtěl pozdravit Roberta, všiml jsem si na zemi ležící dvacetikoruny.
Ve stejnou chvíli si bankovky všiml i Robert.
Pozdravili jsme se velmi srdečně, plynulost rozhovoru byla však neustále z obou stran přerušovaná kradmým pokukováním pod nohy.
Nakonec jsem to nevydržel, shýbl jsem se a strčil bankovku do kapsy.
Robert uraženě odešel.

Ples se dostával do vrcholné fáze. Byl jsem čím dál opilejší. Robert se tvářil, jako by mě neznal, a ve mně rostl pocit studu a lítosti.
Namol opilý jsem se vydal ke stolu, kde se Robert bavil s několika dívkami. Byl jsem rozhodnut dvacetikorunu mu nabídnout.
Náhle však jsem si všiml, že u Robertovy židle leží stokoruna. Rychle jsem se pro ni shýbl, popadl jsem ji – a bez větších potíží jsem se zamíchal do tlačenice před barem.